Cestovatelka světem obrazů
aneb
Příběh slavné malířky Nessanny
Auresselové (2.část)

Nessanna byla do deníku tak začtená, že ani nevnímala přítomnost paní Mutarsové. „Už jsi tu knihu o výchově mladých dívek našla? Co to tam schováváš?“ neočekávaně promluvila stará paní a nahlížela Nessanně přes rameno.

„To… to..nic! Jen jsem tu našla velmi zajímavou knihu o rostlinstvu, tak jsem se do ní začetla, víte, je tak zábavná!“zalhala dívka a velmi šikovně podsunula deník pod ohromnou encyklopedii rostlinstva, takže paní Mutarsová neměla nejmenší potuchy o nepravosti Nessanniných slov. „Nevěděla jsem, že se zajímáš o květiny!“ divila se stará paní, ale dívku již dále nevyslýchala. Knihu dobrých mravů nikdy nenašly (Nessanně se velice ulevilo), a tak paní Mutarsová celý týden podezírala služebnictvo, že ji tu dobrou knihu určitě ukradlo.

Nessa tajně propašovala tajemný deník do svého pokoje. Napřed ho chtěla ukrýt pod polštář, ale v jedné knize četla, že tato skrýš bývá velmi často odhalena ( proto si nikdy neschovávejte nic pod polštář, jestli se chcete vyvarovat veřejného odhalení vašeho tajemství). Rozhodla se tedy pro lepší úkryt-pro tajnou štěrbinu mezi postelí a šatníkem.

Ve volných odpoledních chvílích tento tajemný deník vystřídal Sbírku děl slavné malířky, ale jen do té doby, než Nessanna znala všechny jeho krásné, radostné i smutné příběhy. Četla si je stále znovu a znovu, tak se jí líbily.

Už věděla, proč je paní Mutarsová tak mrzutá. Kdysi ji opustil jeden její syn, se kterým teď udržovala velmi chladné vztahy. Také se pohádala se svou nejlepší přítelkyní, s Emily Delerovou. Nedokázala totiž přiznat svou chybu a kvůli tomu je jejich přátelství navždy ztraceno! To Nessa nedokázala pochopit. Neodpouštět, to ona neznala.

Rozhodla se, že se paní Mutarsovou pokusí se všemi usmířit. „Začnu s paní Emily Delerovou, třeba jí už paní Mutarsová dávno odpustila, a pouze její hrdost a pýcha jí brání v přátelství!“

Asi za tři dny Nessannu poprosila její matka, jestli by nedonesla zbytky látek paní Delerové, šije prý dečku z kousků látek pro děti bez domova. Tohoto úkolu se dívka ujala s neskrývanou radostí, která by byla každému dobrému pozorovateli nápadná.

Nessa se paní Emily (tak jí všichni říkali) trochu ostýchala, nerada se totiž seznamovala s cizími lidmi. Hned ale zjistila, že její obavy byly zbytečné. Paní Emily byla pravý opak paní Mutarsové, byla usměvavá, čiperná, se vším spokojená a nejradši pomáhala druhým. Nessannu přivítala velmi vřele a za chvíli si povídali jako staré známé. Toho dívka využila a nenápadně stočila rozhovor k přátelství s paní Mutarsovou. Reakce paní Emily na toto téma Nessannu velmi překvapila. Tvář paní Emily posmutněla, v jejích očích četla Nessa bolest a žal. Svěřila se dívce, že paní Mutarsové její pýchu a tvrdohlavost už dávno odpustila, ale ještě nenašla dost odvahy, aby se s ní zkusila usmířit. Nové přítelkyně tedy přichystaly paní Mutarsové malé překvapení…

Stará paní Mutarsová seděla ve svém křesle u krbu a sbírala síly na další den-přijede celá její rodina, aby oslavila její narozeniny. Nessanna k ní s ostychem promluvila: „Máte tady prvního gratulanta k vašim narozeninám, paní, tak ho prosím přijměte s láskou!“

Než stará paní stačila namítnout něco o drzosti dívčiných slov, tak se dveře otevřely a vešla paní Emily s ohromnou kyticí pelargónií. To paní v křesle naprosto ohromilo. Nebyla schopna slova. Napřed její rysy ztvrdly dlouholetou, už vymizelou nenávistí, a po chvíli změkly návalem lásky a odpuštění. Nessanna se slušně vzdálila a nikdy nepátrala po tom, co si ty dvě v prvních chvílích po dlouholetém odloučení řekly. Věděla, že svůj první úkol splnila, a těšila se na další. Vůbec ji nenapadlo, jak přátelství může změnit nespokojenou povahu paní Mutarsové, která nikdy nebyla zvyklá na přívaly lásky a zájmu o její osobu.