DOPIŠTE PŘÍBĚH PODLE SEBE:

Úryvek z knížky:

„Žatva sa skončila a leto odišlo," poznamenala Anna Shirleyová, snivo hľadiac ponad pokosené polia. S Dianou Barryovou pooberali jablká v sade pri Zelenom dome a teraz odpočívali po práci v slnečnom kútiku, do ktorého na krídlach vetra priletúvali páperovité semená púpavy. Vietor dýchal ešte sladkou letnou vôňou, v ktorej prerážal korenistý pach papradiny zo Strašidelného lesa.
Ale v krajine vôkol nich všetko už pripomínalo jeseň. V diaľke dunelo more, polia boli pusté a vyschnuté, zarastené zlatistou burinou. Údolie pozdĺž potoka pod Zeleným domom prekypovalo purpurovými astrami a Trblietavé jazierko bolo modré, modré, modré. Nebola to menlivá jarná modrá ani letná azúrová farba, ale jasná, ustálená, veselá modrá, sťaby voda bola už prežila všetky nálady a obdobia vzrušení a teraz sa usadila a oddala pokojnosti, nerušenej nijakými vrtochmi.
„Bolo to pekné leto," povedala Diana a s úsmevom krútila novým prsteňom na ľavej ruke. „A sobáš slečny Levandule akoby celé leto korunoval. Irvingovci budú teraz niekde na pobreží Tichého oceánu."

(z knížky Anna v Redmonde)

Pokračování (od marty-b):

Anna vyprovodila Dianu až k Strašidelnému lesíku a potom se vrátila do sadu, aby odnesla košík čerstvě nasbíraných jablek Marille. Ta s Ráchel Lyndovou právě chystala v kuchyni Zeleného domu odpolední čaj a chtěla k němu ještě připravit rychlý jablečný kompot. I proto si Anna pospíšila, když zjistila, jak dlouho si Dianou povídaly.

Slečna Levandule, teď už vlastně paní Irvingová, poprosila Annu, jestli by po dobu jejich svatební cesty nemohla bydlet v jejím Sídle ozvěn. Anna měla ten domek i jeho krásnou zahradu moc ráda, a tak s radostí souhlasila. Do začátku školy jí ještě zbývalo pár týdnů, a protože v Zeleném domě s Marillou teď bydlela paní Lyndová, nemusela se bát, že by Marilla neměla o zábavu postaráno.

Na odpolední čaj přišel na verandu Zeleného domu taky Gilbert, který byl s Annou domluvený, že jí pomůže odnést nějaké věci do Sídla ozvěn. Měli spolu na podzim odjet studovat do Redmondu, a tak si slíbili, že se v zahradě slečny Levandule budou spolu učit.

V domku, kam se Anna s Gilbertem vypravili, už netrpělivě čekala Šarlota šestá, která se na příštích 14 dní s Annou moc těšila. Když zahlédla Gilberta na lesní pěšince vedoucí k brance do zahrady, běžela jim naproti. A hned Anně vyprávěla, co všechno spolu podniknou a jak si ten čas společně užijí. Gilbert se usmíval, protože si nedokázal představit, že se ty dvě upovídané slečny vůbec pustí ke slovu.

„Přijdu tedy zítra odpoledne, jak jsme se domluvili, Anno. Musím ještě zajet s Fredem do města, slíbil jsem mu to a jeho otec jel s bryčkou na pár dní pryč. Možná, že tě budou chtít s Dianou taky navštívit,“ řekl Gilbert a pomalu už se měl k odchodu, když Anně pomohl se zavazadlem. „To by by bylo krásné, Gile, kdyby na náš první čaj v Sídle ozvěn přišla právě Diana s Fredem … a ty,“ zaradovala se Anna. „Určitě přijďte všichni společně,“ dodala Šarlota. „Jste srdečně zváni. Připravíme s Annou velkou slavnostní hostinu,“ zaradovala se a už přemýšlela, co dobrého by mohly upéct.

Ráno se les tiše probouzel z nočního spánku, začali zpívat ptáci a Anně se náramně dobře vstávalo. Sluníčko proplétalo svoje paprsky mezi stromy a tvořilo na oknech domku kouzelné třpytky. „Něco takového bych ani s pomocí svojí fantazie nedokázala vylepšit,“ protáhla se Anna a plná radosti z nového dne sešla dolů do kuchyně. Šarlota ještě spala, protože dlouho do noci nemohla usnout z toho, jak vymýšlela, co jejich prvním hostům nabídnou k odpolednímu čaji.

Anna se zatím šla projít na zahrádku a za plotem natrhala trochu borůvek a lesních jahod. Chtěla upéct ovocný koláč a věděla, že s lesním ovocem to bude moc dobré. Se Šarlotou se domluvily, že Anna upeče a Šarlota přichystá pudink a palačinky s jahodovou zavařeninou, kterou měla ve spíži.

Dopoledne i den utekly ve jménu příprav jako voda a přiblížila se doba odpoledního čaje. Obyvatelky Sídla ozvěn už měly všechno pečlivě nachystané a těšily se na očekávanou návštěvu.

Když se Gilbert, Diana a Fred objevili na zahradě, bylo na všech vidět, že se také moc těšili. Diana byla plná dojmů ze svatebních příprav a měla pro Annu jedno malé překvapení, o kterém zatím nikdo jiný nevěděl.

„Koláč je výborný a je moc milé, jakou jste si daly s přípravou práci“ pochvalovali si hosté. Anna mrkla na Šarlottu, protože je obě moc potěšilo, že návštěvě chutná.

„Anno, ráda bych se tě na něco zeptala,“ začala Diana. Všichni kolem stolu ztichli a byli zvědaví, proč se Diana tak tajnůstkářsky usmívá. „Byla bych moc ráda, kdybys mi šla na svatbě za družičku,“ řekla jedním dechem a Fred dodal, že by rádi měli na svatbě oba, Annu i Gilberta, jako družbu. „Fred mě včera požádal o ruku,“ usmívala se Diana a vypadala šťastně.

Annu i Gilberta ta novinka moc potěšila a Šarlotta se radovala taky, protože i ji pozvali na svatbu. Celé odpoledne si naše malá společnost povídala o svatebních přípravách a užili si u toho i hodně legrace.

Když je pak Anna se Šarlottou vyprovázela k brance, měla pocit, jakoby Gilbert chtěl ještě něco dodat, ale nechtěl to říct před ostatními.

A tak šla Anna spát s pocitem, že ji brzy taky čeká něco moc milého …