ANNA V SUMMERSIDE (část čtvrtá)

Autorka: Lucy Maud Montgomeryová
Vydalo: nakladatelství Mladé letá, Slovensko

Čtvrtý díl příběhů o Anně Shirleyové se z velké části skládá z dopisů, které Anna psala svému snoubenci Gilbertu Blytheovi. Přijala místo ředitelky střední školy v Summersidu, zatímco Gil zůstal v Kingsportu a studoval medicínu, a tak jim nezbývalo než si dopisovat, když nemohli být spolu.

Ředitelé summersidské školy už dlouhá léta bydlívali v domě rodiny Pringlových, u 2 starých paní v sídle zvaném Maplehurst, ale pro Annu tam nehodlaly chystat pokoj, protože jejich synovec také toužil po ředitelském místě a kvůli Anně ho nezískal. Pringlovcům se ve městě říkalo "kráslovská rodina" a Anna měla pocit, že do jejich klanu patří skoro celý Summerside.

Ubytovala se tedy v domě, kterému se říkalo Větrné topoly a byl na Trent Street, které ale nikdo neřekl jinak než "ulička duchů". To Annu okouzlilo hned, jak se to doslechla a to místo si zamilovala na první pohled. Když se navíc seznámila s jeho obyvatelkami Katarínou, Chatty a jejich hospodyní Rebekou Dewovou, bylo rozhodnuto. Dostala krásný útulný pokojíček ve věži s výhledem do okolí a cítila se tam hned jako doma.

Ve třídě, kde Anna učila, byli i studenti z rodiny Pringlových a dělali Anně naschvály, aby jí její práci znepříjemnili. Nejvíc se to dařilo Jen Pringlové, která podrývala Anny autoritu, kdykoliv mohla. Dělala za jejími zády různé úšklebky, psala ironické poznámky do svých školních prací, dokonce jednou namalovala na tabuli Anninu karikaturu. K tomu všemu jí Pringlovci nikdy nepozvali na večírky, které pořádali a kde byli snad všichni ze Summersidu. Annu celý ten spor moc trápil a mrzelo jí, že jí nedají sebemenší šanci, aby se spolu alespoň pokusili více se poznat a najít v sobě spřízněné duše.

Vedle Větrných topolů bydlela stará paní Campbellová (rozená Prignlová), která se svojí hospodyní Martou Monkmannovou vychovávala vnučku Elisabeth Graysonovou. Na to, že malé Betty bylo teprve nedávno devět let, byla na svůj věk kvůli přísné výchově příliš smutná a "dospělá". Nesměla se smát, hrát si s ostatními nebo i jen fantazírovat, jako to dělají jiné děti. Anna se s ní scházela každý večer u branky, a tak aspoň tehdy mohla Betty snít a vyprávět o tom, co doma nesměla ani zmínit. S Annou k sobě měly blízko a docela určitě byly jejich duše spřízněné, jak by řekla Anna.

Katarína Brooková byla Anny kolegyně ze školy, která už tam učila dlouhá léta a na místo ředitelky si dělala jakýsi samozřejmý nárok. Byla zatrpklá i dříve, ale Anny příchod jí na přísnosti a upjatosti ještě přidal. Byla velmi ironická a pesimistická, všechno na světě viděla černě.

Školní dramatický kroužek, který Anna na škole založila a vedla, secvičoval krátkou hru, kterou Anna sama napsala, a hlavní roli svěřila právě Jen Pringlové. Když ale přišel den premiéry, Jen poslala do školy vzkaz, že má angínu a že nemůže hrát. Čekala, že to bude pro Annu další potupa, když bude muset svoji hru odvolat, ale netušila, že Anna tajně nazkoušela hlavní roli se Sophií a že se divadelní představení nezruší. Tím Jen potrestala především sebe, protože Sophie získala za tu roli obdiv celého města.

Pak, když začala první zima, stala se taková zvláštní věc. Anna objevila deník starého Pringla a poslala ho do Maplehurstu. Myslela to jako pozornost pro staré dámy Pringlové, které svého předka uctívaly. Ony pak nelenily a vydaly se za Annou na Větrné topoly, aby uzavřely mír. Ne ale z dobré vůle; bály se jen, aby Anna někde nevyprávěla, co se v deníku dočetla. Anna by to nikdy nikomu neřekla a reakce Ellen a Sarah Pringlových ji překvapila, ale i tak se jí ulevilo, že se s touto rodinou alespoň takhle usmířila.

Paulína Gibsonová žila se svojí velmi starou matkou a starala se o ni. Paulína se ze strachu z ní ani nevdala a pořád se nechala peskovat jako malé dítě. Pak jí její dávná přítelkyně pozvala na stříbrnou svatbu, ale stará paní Gibsonová jí nechtěla pustit, že se prý o ni nemá kdo starat. Anna ráda dělala lidi šťastnými, a tak se vzdala jednoho víkendu v Zeleném domě, aby Paulínu zastoupila a ona tak mohla na svatbu jet. Tím Anna pomohla ke splnění snu další spřízněné duši a měla z toho velikou radost.

Na jaře pak Anna šla za družičku na svatbě kamarádky Sally Nelsonové. Nora, nevěstina starší sestra, byla poslední z pěti dcer, která se ještě nevdala, a tak se zlobila na celý svět a hlavně na tetu, která si jí proto pořád dobírala. Nora se Anně svěřila o lásce k Jimovi Wilcoxovi, se kterým dříve chodila, ale pohádali se a rozešli. Anna pak večer po svatbě dala do okna v podkroví svíčku (dříve to bylo tajné znamení Nory, když chtěla, aby Jim Wilcox přišel k nim do domu) a on si toho signálu v noci všimnul. Proto za Norou přijel a setkali se. Kvůli nenechavé tetě se sice pohádali, ale Jim pak překvapenou Noru požádal o ruku a byli Anně moc vděční, že je v podstatě dala zase dohromady. Slečna Shirleyová už se sama pro sebe pak musela smát, když přemýšlela, kolika párům už pomohla ke svatbě :o)

Léto v Zeleném domě uběhlo jako voda a na podzim se Anna zase vrátila do Summersidu. Netrpělivě ji očekávaly nejen vdovy s Rebekou Dewovou, ale i malá Elisabeth. Spolu namalovaly mapu pohádkové krajiny, kde nechyběl Zítřek, sloni, začarované údolí a všechno, na co si jen obě vzpomněly.

Annin 2. rok v Summerside:

Anna s Lewisem, studentem posledního ročníku, sháněli peníze pro školní dramatický kroužek a zabloudili i ke stavení pana Armstronga. Ten je dost nezdvořile odbyl, ale pak jim to vynahradil jeho malý syn Teddy, který jim nabídnul jablečný šáteček a byl moc milý (recept najdete v rubrice Recepty z knížek:o) Lewis si ho vyfotil, protože si byli velmi podobní. Když pak s Annou jeli asi za měsíc dát onu fotografii Teddymu, dozvěděli se, že nedávno umřel na zápal plic. A tak snímek nechali Teddyho otci. On, pan Armstrong, zjistili, že Lewis je Teddymu podobný proto, že jsou vzdáleně příbuzní. A protože oba byli na světě docela sami, nabídnul pan Armstrong, aby u něj Lewis zůstal bydlet.

Na zimní prázdniny toho roku se Anna rozhodla pozvat do Avonlea svoji kolegyni Katarínu Brookovou, protože nesnesla představu, že by měl někdo trávit Štědrý den o samotě. Tušila, že pod Kataríny tuhou slupkou se skrývá spřízněná duše a že by mezi nimi mohlo vzniknout vřelé přátelství.

Vánoce v Zeleném domě byly nádherné, Katarína pookřála, poznala jaké to je, když je člověk šťastný. Pod stromečkem našla od každého obyvatele domu dáreček a od Anny malé štěně, protože věděla, že si ho moc přeje. Poprvé se Katarína někde cítila jako doma. Dokonce recitovala na vánočním večírku a pak pro ni přišla spousta tanečníků. Anna jí prostě ukázala, že se dá žít vesele a že dívat se na svět optimisticky stojí za to.

Jednou se Anně nevyplatilo, že se snažila druhým pomoct. Hazel Marová si jí vylévala srdce, že se musí vdát za Terryho, kterého už nemiluje, ale zasnoubili se ještě jako nerozumné děti a ona mu nechtěla ublížit. Poprosila tedy Annu, jestli by mu to nemohla nějak vysvětlit a odjela na několik dní do Kingsportu něco si zařídit. Terry dělal Anně společnost, protože si to tak Hazel přála. Anna mu tedy jednou večer vysvětlila, že se Hazel nechce vdávat a k jejímu překvapení ani Terry nechtěl, ale bál se, že by jí ublížil. Jenže věc se měla docela jinak. Jakmile se Hazel vrátila a zjistila, co Anna Terrymu řekla, hrozně se rozzlobila a v takové náladě šla za Annou na Větrné topoly. Vynadala jí, že jí zkazila život a že je podlá, protože jí chtěla Terryho přebrat i přes to, že ona sama už snoubence má. Anna se nestačila divit, když to poslouchala. Hazel a Terry se k sobě vrátili a Hazel pak ještě napsala ne zrovna milé psaní. A tak se Anna poučila, že ne vždycky se vyplatí každému pomáhat.

To léto, které následovalo, odjel Gilbert pracovat na Západ na stavbu železnice, a tak Anna byla v Avonlea bez něj. Vzala si k sobě na 14 dní malou Elisabeth Graysonovou a pak přijela na návštěvu taky Katarína, takže o zábavu měly postaráno :o)

Annin 3. rok v Summerside:

Začal třetí a zároveň poslední rok, kdy Anna měla být řiditlekou summersidské školy. Jeden podzimní víkend ji požádala paní Raymondová, jestli by jí nemohla přes den pohlídat dvojčata, protože si potřebovala vyřídit nějaké rodinné záležitosti. Anna za svůj život hlídala, vychovávala a potkala spoustu dvojča, a tak souhlasila. Už dopoledne toho litovala, protože z andělských tvářiček malých dvojčat se vyklubali zlobiví a rozmazlení rošťáci. Paní Raymondová na ně byla sama, a tak jim dovolovala skoro všechno. Ani Anna si u nich nezískala respekt. Ale zařekla se, že ty malé čertíky už nikdy hlídat nebude.

Čím víc se blížil konec Annina působení v Summerside, tím víc ji tížila myšlenka na malou Elisabeth. Co s ní bude, až odjedu? - říkala si Anna. A tak napsala dopis jejímu otci do Paříže, aby si pro Elisabeth přijel nebo jí stará paní Campbellová a její služebná utrápí samými zákazy a příkazy. A taky proto, že ta malá holčička o svém tátovi často mluvila a moc si přála, aby přijel a měl jí rád.

Školní rok utekl rychle a Anna měla před sebou posledních pár týdnů, kdy ji všichni zvali na rozlučkovou večeři, odpolední čaj nebo prostě jen návštěvu. Takové pozvání přišlo i od staré vdovy Minervy Tomgallonové do jejího honosného domu. Anna měla trochu trému, když měla jít právě k ní, Tomgallonové byly kdysi skutečně královskou rodinou, dokonce mocnější než Pringlovi. Z návštavy se vyklubal celý večer a kvůli silnému dešti i noc a snídaně, kdy paní Tomgallonová vyprávěla tragické příběhy svojí starobylé rodiny. Tvrdila, že nad nimi visí kletba, protože příliš málo příbuzných umřelo až stářím, většině se staly nějaké nehody nebo neštěstí. Anně se v domě nespalo moc příjemně, ale domů v tom nečase opravdu jít nemohla.

Elisabethin otec vážně přijel a vzal si ji k sobě. Odstěhovali se do Bostonu. Anně se po ní dost stýskalo, ale čekalo jí konečně léto v Zeleném domě, po dlouhé době po boku Gilberta, Marilly a všech v Avonlea, a tak se rozloučila s Větrnými topoly i jejich obyvatelkami a jela domů ...




WebZdarma.cz